Jan Palach

Na každém rohu noci planou ohnivci
Ale tam na poušti je osolené místo
Kde hořel keř za bílého dne
Tam popelavé peří ztrácí holubice
A to je místo, kde keř dohořívá
Tam ukázal se anděl říkal v plameni
A mluvil slova s popelem teď vítr
Na všechny strany stud náš roznáší
Aj byl to ohniváček na nejtenčí větvi
Zpívala bolest sama a už nevzlétne
Plátýnka potenku a na tak strašnou ránu
Snad jenom Bůh smí hořet uprostřed

Jan Skácel 

(Hořící keř)

„Je možné stavět nenápadné či neviditelné pomníky. 

Třeba vyrýt jména obětí do kamenných desek a obrátit je jmény dolů.

 Kdo nechce vidět takovýto pomník, nemusí. 

Myslím, že v Čechách máme jen jeden protipomník. 

Postavila jej Barbora Veselá jako vzpomínku 

na Jana Palacha na Václavském náměstí přímo pod Muzeem..."

Václav Cílek

 Člověk musí bojovat proti tomu zlu,
na které právě stačí.

Jan Palach před svou smrtí

„Palachův čin je neuchopitelný, nestandardní. 

Vymyká se běžnému etickému hodnocení. 

Vzbuzuje velké emoce, vyvolává řadu otázek, 

polemik a často i protichůdných hodnocení. 

Je odsuzován i glorifikován.“

Jindřich Šrajer (2009)

Před 50 lety. 19. ledna 1969. 

Zemřel v sanatoriu v Legerově ulici Jan Palach.

Devatenáct let před ním zemřel na stejném místě P. Josef Toufar. 

Tomáš Halík se narodil ve stejném roce jako Jan Palach.

Studoval na stejné fakultě. Podílel se na přípravách Palachova pohřbu.

A pomáhal ukrýt jeho posmrtnou masku.

Poslechněte si úvahu o smyslu Palachova činu tady.

Přečtěte si esej Pochodeň Svědomí od Tomáše Halíka tady. 

 "Myslím, že mnozí lidé - a sám se mezi ně počítám - 

když byli v těch následujících letech (po roce 1969)

 vystaveni nejrůznějším tlakům a slibům té moci,

 si také vzpomněli na Jana Palacha a řekli si - já se zkřivit nemůžu, 

už kvůli Janu Palachovi ne.

Tyhle činy každého z nás vyzývají k tomu, a

bychom nežili jenom pro svůj prospěch. 

V tom má Palachův čin trvalou hodnotu."

Tomáš Halík

K. Chesterton: "Sebevrah je člověk, který pohrdá životem.

Zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí."
...

„V době, kdy jsem jmenovaného viděl hořet, plameny již byly tak mohutné, 

že jsem viděl spoře jen jeho výraz v obličeji (...) 

Než jsem však mohl něco podniknout, jmenovaný hořící mladík 

přeběhl vzdálenost od zdi pod Muzeem k zábradlí do blízkosti mého vozidla, 

přeskočil zábradlí od chodníku a kolem mého vozidla a vozidla MB 1000, 

 které stálo po mé levé ruce, se přeřítil do vozovky

 a zaběhl za elektrickou pouliční dráhu, 

která v tuto dobu projížděla ve směru od spodu Václavského náměstí k Muzeu.“

Výpověď svědka Palachova protestu Josefa Kříže, 17. leden 1969

„V tomto cynickém století, v němž nás často děsí druzí,
a my opět děsíme je, a v němž se mnohdy lekáme,
jak jsme všichni vnitřně malí, on nás přivedl k tomu,
abychom se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi:
Co jsem udělal já pro druhé, jaké je mé srdce, za čím jdu,
čemu sloužím, co je pro mne nejvyšší životní hodnotou?“

Projev faráře Jakuba S. Trojana nad hrobem Jana Palacha, 25. leden 1969

Blahoslavení čistého srdce - Pobožnost faráře Jakuba S. Trojana 

při pohřbu Jana Palacha 25. ledna 1969 můžete přečíst tady.

"Čin Jana Palacha je krajním výrazem bolesti nás všech,
výkřikem, který se jediný člověk odhodlal zvolat za nás všechny.
 Právě proto je to však zároveň promyšlený politický čin…
Máme jedinou cestu: vést svou politickou při dál, vést ji až do konce.
Ukázat těm, kteří jsou odhodláni se zabít, že jsme s to prosadit svou vůli živí.
Musíme jim to ovšem dokázat praktickými činy.“

Václav Havel, leden 1969

„Po provedené sadové úpravě kolem sochy sv. Václava se situace v tomto prostoru podstatně zlepšila.
Sadová úprava znemožnila, aby pod pomníkem sv. Václava se soustřeďovaly skupiny občanů,
kteří svojí přítomností podstatně narušovali plynulost a bezpečnost zejména kolejové dopravy.“

Ze zprávy vedení VB o ohlasech na čin Jana Palacha, leden 1969

"V kolektivu byl oblíben pro pěkný a přátelský vztah ke spolužákům. 

Byl tichý, přemýšlivý, velmi sečtělý, zajímala jej příroda, technika a historie již od nejnižších tříd."

Posudek ředitelství ZDŠ ve Všetatech, 3. březen 1969

„Umřel, protože chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. 

Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom viděli, co to vskutku děláme,

 a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, 

o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, 

a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. 

Vytrácelo se tehdy vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, 

cosi základního, s čím na trh už nelze 

a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost.“

Z dokumentu Charty 77 k 20. výročí sebeupálení
Jana Palacha, 15. leden 1989

Nově odhalený památník od světově významného sochaře Hejduka. 

"Hejdukovy sochy konenečně v Praze" tady.

A v Lidovkách tady.

A další zajímavé odkazy:

Živý člověk zemřel, aby mtví zůstali žít - shrnutí činu Jana Palacha

"Co a proč se vlastně stalo" na ČT tady.

Úžasně zpracovaný, obsháhlý web:

Jan Palach - multimediální projekt UK tady.

Videoarchiv (velké množství dokumentů, včetně Filmu Jan 69 od Stanislava Miloty) tady.

Archiv audiodokumetnů (rozhlasové hry, prohlášení KSČ, rozhovory se spolužáky...včetně odkazu na rozhovor Zdeňky Kmuníčkové s Janem Palachem v nemocnici, z 18. ledna 1969) tady. 
V odkazech chybí dokument ČT Poselství Jana Palacha - ten najdete tady.

Palach nepohrdal životem, obětoval se pro druhé - Tomáš Halík, Proglas. 

BLAŽEK, Petr, Patrik EICHLER, Jakub JAREŠ a Michala BENEŠOVÁ. Jan Palach '69. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2009, 637 s. ISBN 978-80-7308-237-6.